Lehká jako peříčko je sněhová vločka. Věděli jste, že žádná z nich není stejná? Jsou velké, malé, tlusté, tenké, suché a mokré. Proč to tak je? Vysvětlení tohoto jevu hledejme ve fyzice. Sněhová vločka pod mikroskopem. Vždy je 6stranná, protože molekuly vody se řadí v úhlu 120 stupňů. Jedinečnost krystalů způsobuje řada fyzikálních faktorů.
Teplota, vítr a vzdušná vlhkost určují, do jaké formace se vločka vytvoří. Tak vznikají trojúhelníkové, krychlové, šípovité a také ploché vločky. Když se v mracích nejjemnější kapičky vody zachytí na prachových částicích, začne sněžit. Velikost prachových částic určuje velikost a formu krystalu. Musí být pod nulou. Když je dostatečná vlhkost vzduchu, mohou sněhové vločky růst. Když jsou dost velké a těžké, začnou padat k zemi. Přitom vzniká kolem jádra vločky mnoho různých tvarů.
I vítr přispívá k formování krystalů. Když se jich spojí více, mohou tvořit až centimetrové vločky. Jakmile se sníh dotkne země, začne měnit strukturu. Objem sněhu se zmenšuje a zvyšuje se hustota. Potom se začnou jednotlivé jemné ledové krystaly srovnávat. Čerstvě napadený suchý prašan váží mezi 30 a 50 kg/m3. Vlhký nový sníh může vážit až 200 kg/m3! V průběhu zimy se tvoří sněhová pokrývka z různých druhů sněhu. Někdy napadá vlhčí těžký sníh na suchý prašan, který se s ním těžko spojuje, a tak mohou vznikat laviny. Na světě ročně spadne okolo milionu lavin. Dosahovat mohou rychlosti až 350 km/h. Vědci a lavinoví experti využívají zákony fyziky k tomu, aby odhalili zlomy ve sněhové pokrývce, a tím nebezpečí sesuvu.
